Jdu po Chodově k zastávce Benkova, zrovna vidim jak mi ujede bus, nedá se to stíhat tak neběžim. Ale ten bus tam stojí tak dlouho, že bych to i stíhal,, smůla. Z toho autobusu vystoupilo pár lidí, většina to bere podchodem ale 3 kluci nahoře čekají u silnice než budou moci přeběhnout. Nijak moc mě to nepéruje, taky jsme to tak dělali když jsem chodil do Cognosu do školy, ale je to to nejzajímavější co se děje tak je pozoruju.
Najednou se stane něco dost zláštního, poprvé vidím co to je ,,vběhnout pod auto". Tomu klukovi muselo rupnout v kouli nebo nevím. Udělá jeden skoko-krok a během vteřiny ho auto nabere pravým světlem, žádný škrtnutí ale pořádná pecka..
Chlapec odletí 3-4 metry daleko a zastaví se na zemi obličejem dolů, ani nepřemýšlím a jdu k němu, otočím ho na záda abych viděl jestli neni vážně pochroumanej, hned volám 155, hlásím polohu, co se stalo, přibližný věk, jestlipak krvácí a je při vědomí. Sanita dorazí za 5 minut.
Mezitím se k chlapci seběhne pár lidí a drží ho na zemi, aby se nepostavil, nešťastný řidič je z toho dost skleslej, bere si kontakt na mě a další lidi abychom mohli dosvědčit jeho nevinnu.
Klukovi nic neni, možná má něco naraženého, přijíždí policajti a já nasedám do 154, tahle kapitola skončila dobře, jelikož všichni vyvázli v pohodě (:
Trochu odstrašující, jak je život křehká záležitost, stačilo by aby chapec při nárazu trhnul hlavou, narazil hlavou do auta, nebo při dopadu na zem a vše mohlo dopadnout mnohem černěji. Dochází mi, že lepší v situacích jako tahle podstoupit nulové riziko, jít podchodem, nečekat až bude volná silnice.
Jak často je člověk v ohrožení života? Asi tak často jak sám dovolí, pokud pomineme letecké motory stylu Donnie Darko, Asteroidy a další hrozby, které nemáme ve svých rukou.
Smíšek
Žádné komentáře:
Okomentovat